předváděči a předvádění
- Monika Malenová a Lemmy
- Honza Pakosta a Akim
- Dana Veselá a Kety
- Ilona Kubíková a Sára
- Anička Viktorová a Bára
- Šárka Peksová a Aška s Tai-či
- David Mach a Rhea
- Karolína Novotná a Amy
- Jirka Šimek a Erina
- Jana Němcová a Fido
- Honza Zúber a Jack
- Radka Jasanská a Minze
- Honza Šeda a Monty
- Áda Dostál a Nelly
Cesta se nám obzvláště vydařila. Dali jsme si spicha v Rotavě u paneláků. My jsme je nenašli, tak jsme prostě zastavili na parkovišti u silnice. Všichni, kdo projížděli se zastavili u nás. Jen Honza Zúber stál u paneláků. Honzovi jsme řekli, ať na nás počká, že ho budeme míjet
Kolona vyrazila a po dvou kilometrech zabloudila. Projíždějící pán pravil, že nás tam odvede. Složitě jsme se otočili a jeli za pánem. Honza se po chvíli telefonování připojil.
Dorazili jsme do tábora, najeli dovnitř, zaparkovali. Naproti nám šla vyjevená vedoucí, že si nás neobjednala, nic o nás neví a že nepotřebuje kynology, ale doktora, protože se jí půlka tábora zvrací a průjmuje. Po kratším telefonátu jsme už věděli že hledáme jiný tábor a to tábor v Boučí u koňského ranče. Jirka povídal, že ví, kde je ať jedeme za ním.
V Boučí jsme odbočili na lesní cestu. To ale byla lesní cesta, necesta. Hrbouly a džamky, blátíčko a šutry a príma do kopce. Jednou jsme dokonce i tlačili. Dojeli jsme na konec cesty a tábor nikde. Další telefon nám osvětlil, že musíme zpět na silnici a tam už na nás čeká vodič, který stoprocentně ví, kde se nachází námi vytoužený tábor. Opravdu to na tento pokus vyšlo.
O hodinu později, než bylo domluveno jsme konečně vjeli do správného tábora. Stopadesát dětí, různě rozvěšených po kandelábrech a moknoucích ve střídavém dešti, bylo nadšených. Pak už vše pokračovalo, jako na drátkách. Předvedli jsme poslušnost ve stylu akvabel, ukázali, jak cvičíme pejsky hledat ztracené lidi a pár dětí schovali do beden a zase našli. Nakonec došlo i na krmení dravé zvěře. Děti dostali piškoty, nakrmili naše psí zlatíčka a pomazlili se s nimi.
Po skončení předváděčky jsme dostali kafe, čaj, mazanec a skvělou buchtu. Společně s táborovými vedoucími jsme se nasmáli při vyprávění o naší strastiplné cestě. Zpátky jsme trefili napoprvé a najeli asi o třicet kilometrů méně.
