22.6. – 27.6.2007
Jmenné složení výpravy
Monika Petr Pospíšilovi + Betty a Bad
Helena Habadová + Ben
Vlaďka Matoušková + Toman
Eva Martínková + Cindy
David Mach + Rea
Šárka Peksová + Aška
Program výpravy :
čtvrtek–slet všech na Špičáku
pátek–přesun do Švýcar, noční výcvik
sobota–výcvik, ale celý, zdůrazňuji celý den, koupání v Rýnu, večeře u Pin.
neděle–výcvik, sice ne celý den, ale jeho velká část.
pondělí–výlet do města draků.
úterý–procházka okolo Eikenu, římské rozvaliny.
středa–návrat do stálých bydlišť v Čechách.
Špičák – zajeli jsme si na vynikající pizzu do Železné Rudy, popovídali a mazali do pelíšků spinkat.
Auta – jela dvě. Pro upřesnění stříbrné a modré. Hnidopichům můžu prozradit, že stříbrný byl Seat a modré byl Fiat. Na odporné hnidopichy, kteří chtějí znát model auta, kašlu. Nám inteligentům stačí k dokonalé orientaci barva. Ve stříbrném tábořili plzeňáci a v modrém karlovaráci a Toman (plzeňský ovčák).
Vysílačky – jsme měli v obou autech a tak jsme se bavili všichni dohromady.
Hranice – vyvolali jsme jen pramálo zájmu. Tak nevím, proč jsme něco nepašovali.
Ubytování a technické zázemí – Jarda nás rozmístil do dvou pokojů v domě, domečku na zahrádce a do garáže na zahradě. Společenskou místnost jsme vytvořili z garáže v domě. Dokonale vyhovující.
Noční výcvik – probíhal v nám již známé šutrárně. Sem, tam poprchávalo, ale vydrželi jsme. Nejlepší úkryt byl ve dva a půl metru vysokém kontejneru. Z venku byl žebříček, zevnitř ne. Když jsem se snažila dostat ven, tak jsem se řádně zapotila.
Denní výcviky – byli jsme v polorozbourané továrně. Stály tam i bořící stroje. Řekla bych, že jsme se dost vyřádili. Oba dny do toho ještě smažilo sluníčko a bylo šílené vedro.
Přilby – jsme museli mít na hlavičkách při pohybu v sutinách. Protože jsme je neměli s sebou, tak nám je Pin půjčila. Jedna byla ohromná. Tak jsme usoudili, že mají v brigádě „Láďu s velkou hlavou, jak pytel od banánů.“
Rýn – psi se vycachtali všichni, z lidí jen ti odvážnější. Voda byla fantastická.
Jídlo – v neděli a v pondělí jsme grilovali před garáží, na sobotu jsme dostali pozvání od Pin. Jsme se tam nadlábli, pokecali a náležitě zobdivovali dům ve kterém bydlí. V úterý jsme uvařili Jardovu specialitu „ maso na kari s kompotem a rýží“. Jinak jsme jedli co se dalo a kde se dalo.
Město draků – trošku jsme bloudili, než jsme ho našli. Všichni tvrdí, že to byla moje vina, ale to není pravda. Navigoval David. Sice říkal, že mám odbočit, ale na poslední chvíli a před tím si ze mě každou chvíli utahoval, tak jsem ho neposlechla. No bóže, tak jsme chvilku brázdili Basilejí. Dračí město jsme nakonec našli, prošli i obešli. Slejvák, který nastal jsme přežili v ohromném, čerstvě vybagrovaném tunelu. Shodli jsme se na tom, že to byly nové prostory pro pobočku Švýcarské národní banky. Udělali jsme si piknik na schodech místního kostela. Na závěr jsme zjistili, že dveře které okupujeme jsou odemčené. Začali přes nás chodit lidi z kostela.
Procházka okolo Eikenu – to jsme vůbec netušili, jaké to tam mají pěkné. Krásné lesní cestičky. Došli jsme na dětské hřiště, kde jsme se dokonale vyřádili. Se psy jsme si zašplhali a se sklouzli na prolejzačkové klouzačce. Sami jsme se svezli na slaňovacím tobogánu. Pobyli jsme zde hoďku a půl a v klidu a spořádaně dokončili vycházku.
Římské rozvaliny – ani náhodou si nevzpomenu, jak se to tam jmenuje. Je to ale ohromné, mají tam arénu, chrám, osadu, aquadukt a i zoologickou zahradu. Do zoologické nás už nepustili. Šli jsme kapku pozdě. Tak jsme přes plot viděli akorát zadek osla.
Návrat – jsme zvládli skoro na jedničku. Modré i stříbrné auto dovezlo svou posádku v pořádku domů. Cesta byla dlouhá a sem, tam ucpaná.
Ausfahrt, Uscita, Sortie, Izlaz, Exit – to jsou neuvěřitelně dlouhá evropská města rozkládající se podél všech dálnic. Jedno město končí a na něj plynule navazuje druhé. Mimochodem tato města se rozkládají po obou stranách dálnic a nejsou zanesena v mapách. Člověk je z tohoto stavu věcí kapku dezorientován.
Máme rádi Švýcaři, mají tam legraci.