Chomutov 22.8. – 25.8.2007
Družstva
Dita Klarnerová + Matylda a Jirka Halaj + Max – 16. místo
Milena Benešová +Dusty a Šárka Peksová +Aška – 12.místo
Soutěž – pravidla byla jednoduchá. Soutěžila dvoučlenná družstva. Každý pes šel jeden speciál ve dne a jeden v noci. V každém speciále byly dvě osoby. Někam se smělo, někam ne. Někde byly bomby, někde ne. Ve dne bylo vedro, v noci ne. Každá osoba byla za 100 bodů, šlápnutí na minu bylo za -100 bodů. Ve dne jsme museli ke speciálu dojít stezkou odvahy ( překonání příkopu po žebříku, pochod, přelanění potoka ). Celé to bylo na čas.
Pořadatelé – tedy vlastně hasiči, se vytáhli. Postavili stany pro velení, na spaní i na sprchování. Zajistili záchody. Jídlem a pitím nás zásobovali. Parkoviště ohradili. Překladatele z vlastních řad vyčlenili. Vlajky všech účastnických zemí vyvěsili. Prostory na hledání vymysleli a lidi do nich zakopali a celé to odpískali. Dopravu zkoordinovali, tak že fungovala. Koupání v Kamencovém jezeře nám vyškemrali zadarmo. Asi jsem to mohla napsat krátce, totiž že to prostě celé uspořádali, ale to by jste neměli ani mlhavou představu, co všechno museli zmáknout. A to na nás celou tu dobu byli milí.
Konkurence – byla hvězdná. Přijeli Maďaři, Němci, Rakušáci, Slováci, horská služba, PČR, městská policie, SZBKČR.
Nástup – stály jsme dvě řady proti sobě. Závodníci a pořadatelé a s nimi hasičské frčky. Měli tam dokonce i nejhlavnějšího generála. Skoro bych řekla, že ta řada proti závodníkům byla početnější.
Sutiny – denní sutiny, byly na úrovni trenažéru ve Chbanech. Noční byly hrůzostrašné. Hromady sutě ze kterých čučely armatury ( dráty ) na všechny strany.
Snídaně, obědy, večeře – nám vařily kuchařky z hasičského učiliště. Bylo to velmi poživatelné.
Média – tisk i televize se nám motali pod nohama. Hlavně ve čtvrtek. Milena urvala fotku v Mladé frontě a Šárka rozhovor s ČT 2.
Sprchy – byly opravdu fantastické. Mycí stan byl rozdělen na tři části, umývárnu, převlékárnu a sprchy. Sprchy byly na jednom stojanu čtyři. Aby byla voda teplá, muselo se topit v kotli – to nám řekli. Aby voda tekla musel někdo, kdo se nekoupal pumpovat ruční pumpou – to nám neřekli. Když se topilo vznikal mírný přetlak vody, který způsoboval stav, kdy sprchy sem tam protékaly. Já jsem tam poprvé samozřejmě nakráčela sama. Namočila jsem se pod občas protékající sprchou, namydlila se a začala běhat dokola pod sprchami a snažila se opláchnout. Marně jsem hledala nějaký kohoutek. Když jsem ho našla a povolila, spadla na mně celá konstrukce sprchy, která díky němu držela. Tak jsem to vrátila do původního stavu. Kupodivu ani zoufalé poťukávání na hubice sprch nespustilo vodu. Prostě dobrodružství jako trám. Jirka sice pumpoval, ale voda tekla místo do umyvadel do sprch. Ve výsledku to vypadalo tak, že zapumpoval, čapl kartáček na zuby, oběhl bleskem plentu do sprch a voda přestala téct. Druhé kolo absolvoval rychleji a třetí kolo už do toho vložil všechno. Po deseti minutách běhu prokládaného pumpováním, měl vyčištěné zuby. Toto byly ale pouze krušné začátky. V dalších dnech nám hasiči na sprchování přidělili urostlého, svalnatého Ramba, z vlastních řad a ten pumpoval, dokud jsme se nevycachtali.
Vedro – bylo přes den až takové, že jsme podkasávali náš stan. Nebylo tam potom žádné soukromí, ale zato se tam dalo dýchat. Jirka musel předčasně ukončit denní speciál aby to Max přežil ( tleskám správnému rozhodnutí ).
Bomba – Milena a čtyři další filutové z řad závodníků jí odpálili a přišli tak o sto bodů. Chechtali jsme se jim po celý zbytek závodu. Myslím, že jsou na větu: „ Tak jak to bylo s tou bombou?“ poněkud přecitlivělí. V rámci zachování Vašeho života, tuto větu před Milenou nevyslovujte.
Raut – byl v pátek večer místo večeře. Řízky, kuřata, uzené prase na grilu, zákusky, ovoce, saláty, pivo lahvové, točené, víno……no prostě ráj.
JEN VÍCE TAKOVÝCH AKCÍ, JSOU SKVĚLÉ.